Ultrasport – slibotechna ze Svitav

I to jsem se tak jednou rozhodl, že si po nějakém čase koupím nové kolo. Kam až moje paměť sahá, vždy jsem chtěl horské kolo značky GT, ale nikdy jsem ho neměl, protože to vždycky dopadlo tak nějak jinak. Jenže to by se okolnosti nesměly opět spiknout proti mně.

Ve druhé půlce loňského roku jsem ze stránek cyklistického tisku zjistil, že se u nás otevírá zastoupení americké značky Niner, která se jednak specializuje výhradně na bicykly s 29“ průměrem kol a jednak si tímto průkopnictvím stačila vydobýt velmi slušné renomé již za pár let své existence. A jelikož chovám ve velké úctě a oblibě prakticky všechny americké MTB značky (v Americe horská kola vznikla a Amerika dodnes v tomto odvětví udává směr) a jelikož se velké obruče těší za velkou louží masivně vzrůstající oblibě, tak na to GT zkrátka asi zase nedojde.

V inzerátu ve zmíněném periodiku bylo uvedeno i telefonní číslo a e-mail na jakéhosi Ondru, jenž seděl v kancelářích firmy Ultrasport, která distribuci Ninerů u nás obstarává, s tím, že bychom neměli váhat a domluvit si testovací jízdu ještě dnes. Inu, proč ne – lovím z kapsy telefon.

Trochu mě zaskočilo, že to na druhý pokus (napoprvé asi byla celá firma na obědě) zvedla jakási příjemně znějící slečna, kterou bych podle hlasu na Ondru rozhodně netipoval, a tak mi chvilku trvalo, než jsem ze sebe vykoktal, proč volám a co vlastně chci.

Když se to ale už povedlo, tak mi odpovědí byla hláška, že Ondra tam právě není, ale že mi ta hodná mladá dáma dá číslo na někoho jiného – pravděpodobně to byl Qěták, Jakub nebo Tomáš, ale jelikož si to jméno již nepamatuji, říkejme mu třeba Venca – kdo tam Ondru aktuálně zastupuje. Po vysvětlení, že Ondra je aktuálně v Americe na jakémsi řekněme „testovacím školení“, se nedalo udělat nic jiného než nasucho závistivě polknout, protože zajezdit si v Kalifornii, pravlasti horského bikingu, navíc na nějakém parádním kole, to musí být snem každého bikera, který ročně najezdí víc než 500 kilometrů.

Venca byl ovšem mužem na svém místě, respektive správným mužem na Ondrově místě, a tak se jal se mnou domlouvat onu poptávanou testovací jízdu. První zádrhel ale přišel vzápětí – bylo potřeba dojet do Svitav, kde firma sídlí. To byl samozřejmě z mého pohledu naprostý nesmysl, a tak rezolutně prohlašuji, že buď Praha nebo severní Morava, jiná lokalita nepřipadá v úvahu. Naštěstí ale žádný problém – Venca se dohodne s některým z prodejců a dá mi vědět, kde bych si na příští víkend mohl kolo vyzvednout. Paráda.

Jenže nějak mi pořád vědět nedával, tak opět lovm svůj telefon. Venca si mě pamatoval, ale zasvěceným byznys tónem mi sdělil, že nemělo smysl mi volat, protože zatím se mu nepodařilo s nikým zápůjčku dohodnout. Z nějakého důvodu, který si ale už nepamatuji, se navíc testovací jízda nestihne v původně plánovaném termínu. Jelikož jsem další týden odjížděl na dva týdny na služební cestu, tak jsme se dohodli, že to tedy necháme až na začátek listopadu. S tím Venca zasvěceně souhlasil s tím, že si mě značí a dá mi v době před mým návratem vědět, kdy bych si mohl nového Ninera vyzkoušet. Litr bych na to nevsadil, ale pětikilo bez váhání, že si psal i moji e-mailovou adresu a napíše mi tam, aby mi vzhledem ke značnému časovému posunu mého dočasného výskytu nevolal v nějakou nekřesťanskou noční dobu. Takže paráda, až se vrátím tak se hned první nebo druhý víkend projedu na mém vysněném stroji.

Jak ale bystrý čtenář jistě tuší, nedošlo k ničemu, protože se neozval ani Venca ani nikdo jiný z Ultrasportu. Zase až tak mi to ale nevadilo, protože jsem po návratu stejně musel drsně dohánět svou čtrnáctidenní absenci v kanclu, takže jsem si na to vzpomněl až po nějakém čase, kdy jsem na webu porovnával jednotlivé Niner modely.

Časopis s inzerátem jsem po ruce pochopitelně neměl, a tak jsem na stránkách této firmy kdesi narazil na odkaz typu „Napište nám“ a sepsal svůj dotaz. Tentokrát jsem ale již nepoptával testovací jízdu – přeci jen jsem nemohl vzhledem k množství práce „zabít“ celý víkend jízdou na kole – ale jen jsem nastínil svůj preferovaný styl jízdy na MTB a přeptal se na doporučení, který ze dvou mnou uvažovaných rámů by mi odborně školený personál Ultrasportu doporučil.

Odezva pochopitelně opět žádná, což je o to smutnější, že jsem neotravoval kvůli nějaké věci za dvě stovky – nejlevnější samostatný rám od Nineru se tu prodává za necelých 17 tisíc Ká Čé. A kdo ví? Třeba jsem si chtěl koupit rovnou celý celoodpružený set za cenu přesahující CZK 100 tisíc.

No ale lidé z Ultrasportu se to už s největší pravděpodobností nedozvědí, protože momentálně zvažuji dvě možnosti – buďto si Ninera zaimportuji z ciziny a nebo po 29“ modelu sáhnu ke konkurenčnímu GT, které jsem ostatně vždycky chtěl, ale nikdy jsem ho neměl.