Park Yoyogi

Když jsem uvažoval, jak tento blog nazvat, napadaly mě samozřejmě nejrůznější názvy různého stupně drsnosti, ale pořád to nějak neladilo s tím, co se tady bude objevovat – tedy taková všehochuť. Nechal jsem to teda plavat a za chvíli to přišlo samo. Park Yoyogi.

Yoyogi je jedna z tokijských čtvrtí, v níž se nachází docela velký park. Možná je to vlastně i několik parků. Jedná část totiž funguje jako klasický městský parčík, kam lidi chodí na vycházky, venčit psy, nebo se jen tak na chvíli vyvalit do trávy na sluníčko. To je umožněno zejména tím, že pro psy jsou tu vyhrazeny speciální oplocené výběhy, takže psiska tu volně nepobíhají ani nečiní nic jiného, takže se na trávník můžete svalit zcela bez obav.

Na samém okraji pak je dlouhý široký chodník, na němž se o sobotách scházejí kapely nejrůznějšího ražení, natahají si tam aparatury a zhruba s pětimetrovými rozestupy mezi jednotlivými tělesy předvádějí své umění. Je to moc příjemné i přesto, že se zjevně jedná pouze jakási lokální uskupení pravděpodobně nepříliš velkého významu, ale aspoň jedna kapela se vám určitě zalíbit musí, a tak počítejte s tím, že si pak domů dovezete i CD nějakých japonských hudebníků, které nezná prakticky nikdo ani v Japonsku. Oproti všemožným umělcům na Karlově mostě to ale působí naprosto přirozeně a máte pocit, že se kapely chtějí v prvé řadě předvést a ne vám prodat za těžké prachy cokoliv.

Vedle toho je tu jakási „chrámová část“, která vypadá spíše jako jakýsi lesík, jímž dojdete k místnímu hojně navštěvovanému chrámu. Zde je možné odbočit i do jakési „pralesní podsekce“, kde volně bují patrně docela vzácná vegetace a chybět nemůže ani klasické jezírko s barevnými rybami.

Hned v sousedství tohoto „multiparku“ pak je most spojující Yoyogi se čtvrtí Haradjuku, jenž by nebyl ničím zvláštní, pokud by se z nějakého důvodu právě zde nescházeli cosplay mládežníci v mnohdy skutečně divokých kreacích, jaké si člověk předtím než to viděl, snad neuměl ani představit.

A na druhé straně mostu je již Haradjuku. Patrně každý turistický průvodce vás za módou bude posílat do Ginzy, ale pokud před sterilními obchoďáky preferujete spíše klasické butiky, nesmíte Haradjuku minout. Takže vlastně asi i proto se kousek vedle scházejí ti šílenci v extravagantních kreacích.

Vedle hadrů se tu ale prodávají i různé jiné serepetičky a velké hračkářství Kid Land stojí za vidění v každém věku. Třeba již jen proto, že snad půlka jednoho patra je věnována fenoménu Hello Kitty.

Tahle tokijská oblast je zkrátka taková směska všeho možného. A přesně takový asi bude i tento blog. Bohužel nebude asi tak atraktivní jako Yoyogi a Haradjuku, ale budu se snažit, co to půjde.

Pozn.: Autorem fotek je kolega Ondra Zach. Moje fotky totiž většinou nestojí vůbec za nic, tak si minimálně o třídu lepší fotky vždy raději zkopíruju od Ondry :-).