Třetí letošní týden na MTB a potřetí výborné počasí. To už snad ani nemůže být náhoda a člověk si až říká, že kdyby takhle měla probíhat každá bikerská dovolená, tak by za to klidně oželel i tu příslovečnou výhru ve Sportce.Řečí sychých dat to tedy vypadalo asi takto: 8 dní na kole, přes 704 ujetých kilometrů, 4 výjezdy nad 100 km, 2 vyjíždky s matinkou, jeden defekt, celkem už letos nadrcených přes 2200 km a jeden náběh na infarkt.
To konkrétně v případě, kdy jsem se chystal na královskou etapu, ale ač to zní sebeblběji, tak díky dokonalému letnímu počasí jsem od svého záměru někde v půlce trasy odstoupil. Drtit kopec ve vedru, ve kterém ostatni cyklisti buď tlačili nebo posedávali ve stínech, se neukázalo jako ideální nápad.
Na druhou stranu, alespoň jsem si ještě prohloubil přesvědčení, že cyklistika je jedním z vůbec nejextrémnějších sportů. Ostatně, výhledově chystám na toto téma samostatný elaborát.
Štěstí při mě stálo dokonce i při tom defektu. Jednak jsem si ho přivodil již kousek od domova, takže jsem víceméně v klidu dojel až domů. Trochu nepotěšilo, že se to stalo v sobotu, a tak jsem v neděli neměl možnost s tím skočit do servisu (domácí nádobíčko jsem pochopitelně nechal v Praze). Naštěští ale celou neděli pršelo, takže se ve skutečnosti vůbec nic nestalo.
A chybět pochopitelně nemůže ani veselá historka z natáčení, tentokrát na téma, jak se zmrzačit, aniž by se stalo cokoliv vážného. To si tak jedete dolů po cestě z větších kamenů a najednou máte málem zlomenou nohu. To když předním kolem najedete na některý z volných kamenů tak dokonale, že si ho vymrštíte přímo do vlastní holeně. Je to moc fajn pohodička a to i přesto, že se to v mém případě odbylo jen s lehčím průrazem kůže a poctivou modřinou.
A poučení na závěr: nikdy se v terénním sjezdu nesnažte jednou rokou řídit a brzdit a druhou smrkat. Je to fakt o hubu.
Příspěvky
