Největší „egyptská pyramida“ stojí v Japonsku

Všemožní zelení a podobní spříznění zachránci lidstva, vesmíru a vůbec každou chvíli někde hulákají, že egyptské pyramidy jsou na spadnutí. Inu, myslím si o tom svoje – pyramidy tam někde v Egyptě stojí nejmíň 3700 let (ty nejstarší prý pak ještě o zhruba tisícovku let déle), takže bych se docela divil, kdyby se sesypaly v průběhu nejbližších dvou měsíců.

Spíš mě ale v souvislosti s pyramidami napadla jiná věc. Když se to vezme tak, že se primárně nejedná o atrakci pro turisty, ale o mohylové hrobky, tak je na egyptských pyramidách rekordní maximálně tak jejich výška. Největší mohylová hrobka totiž stojí v Japonsku.

Najdete ji na jižním okraji Ósaky, ale po celém Japonsku je podobných staveb celá řada (celkový počet se odhaduje někde kolem deseti tisíc) a všechny jsou označovány slovem kofun. Ten dotyčný ósacký kofun, o kterém je řeč, je hrobem císaře Nintoku a je sice pouze 35 metrů vysoký, zato rozlohou strčí egyptské pyramidy s naprostým přehledem do kapsy – je dlouhý 486 metrů a v nejširším místě dosahuje šířky 305 metrů.

Zajímavý je i jeho tvar, který ze všeho nejvíc připomíná klíčovou dírku. Není ale ojedinělý, protože stejný tvar má i řada menších hrobek ze stejné doby. Většina kofunů má půdorys kruhový nebo čvercový, ale „klíčové dírky“ se považují za nejvýznamnější, protože se má za to, že do nich byli pohřbíváni pouze císařové.

Odhaduje se, že Nintoku kofun byl postaven roku 446, což je v podstatě ještě prehistorické období Japonska (opravdu věrohodné a ověřitelné, respektive potvrditelné zprávy se začínají objevovat až od šestého století), a tak je docela překvapivé, že je tato hrobka nepřístupná.

To tedy ošem není řeč o třech vodních příkopech kolem celého kofunu ani o tom, že se tam za pár kaček není možné podívat, ale pokud jsem to správně pochopil, tak vevnitř zatím ještě nebyli ani archelogové. To je ještě překvapivější tím spíš, že by se tam mohly nacházet nějaké předměty, které by mohly vnést trochu světla do toho, co se vlastně v Japonsku dělo ve čtvrtém století. Toto období je totiž dobou informačního temna, protože se o událostech v tomto století na japonském území přesně neví prakticky vůbec nic.

Zdroj: Janoš, J., Japonsko a Korea: dramatické sousedství, Academia 2008