čtvrtek 12. února 2009

Hromady vykouřených Biblí

Nejen v Japonsku, ale vlastně v celé východní Asii (tedy i v Koreji a Číně) se v průběhu dějin různá náboženství a filozofické názory všemožně střídaly, splývaly, vznikaly, zanikaly a kdoví, co všechno ještě. Každou chvíli nějaký panovník něco povolil, něco jiného zakázal, případně něco prohlásil za státní náboženství.


Konkrétně v Japonsku mají dodnes šintó, pak jim tam někdo dovezl učení Konfucia a pak dorazil i buddhismus. Postupem času začali ale své "věrozvěsty" do této části světa posílat i křesťané, kteří tam mimochodem dělali asi největší peklo.


Zatímco ostatní světonázory spolu existovaly tak nějak v klidu a míru, když například jedni přijali "světce" druhých do svého systému, aby nevznikaly zbytečné třenice, tak křesťani se po čase stali natolik nekompromisními (například zakazovali konat tradiční čínské obřady za zemřelé předky), že to po jistém sledu událostí nakonec nejen v Číně skončilo masivním vyvražďováním nejen čínských křesťanů.


Zkrátka a dobře, zas až tak moc dobrého křesťanství do této oblasti nepřineslo. "Smiřování náboženství" pak nastalo prakticky až na přelomu 19. a 20. století, ale samozřejmě k tomu nedošlo ze dne na den. Počty křesťanů jsou ovšem dnes v Japonsku a Číně někde na úrovni jednoho procenta obyvatel, v Koreji jsou ale křesťanské církve velmi silné, pokud se nepletu, tak by korejští křesťané dnes měli tvořit něco kolem třetiny obyvatelstva.


Poslední výrazný pokus o import křesťanství do Japonska provedl po druhé světové válce generál Douglas MacArthur, jenž byl přesvědčen, že právě křesťanství pomůže rozvoji demokracie v Japonsku, a proto nechal do země dovézt 10 milionů Biblí. Z hlediska vyznání to s Japonci pochopitelně ani nehnulo, ale přesto ony Bible zase až tak vniveč nepřišly. Jelikož byly tištěny na tenkém papíře, tak je Japonci často používali místo papíru na balení cigaret, který byl v té době nedostatkovým zbožím. Sami Japonci takovému kouření pak říkali "holy smoke".

Zdroj: Janoš, J.,Japonsko a Korea: dramatické sousedství, Academia 2008



Žádné komentáře:

Okomentovat