Jak vybrat nové kolo?

Jaro je tady naštěstí už nejen podle kalendáře, a tak je nejvyšší čas vyrazit na první pořádnou jarní cyklo túru. Já se chystám po Velikonocích na týden do Beskyd, tak doufám, že počasí ještě vydrží.

Nicméně - podezřele často se v posledních dnech množí dotazy mých známých, jaké si koupit kolo a jestli je lepší tohleto nebo támhleto. A jelikož mě už nebaví pořád dokola opakovat to samé, tak to s definitivní platností naposled v několika bodech shrnu pro všechny další případy tady.

1. Kolem supermarketu obloukem
Různé giga-, ultra- a uebermarkety nabízejí docela hezká kola za velice příznivé ceny. Jejich problémem ovšem je, že jejich kvalita nabírá takřka záporných hodnot. "Celoodpružené" horské kolo za 3500 korun je prostě šmejd a úplně k ničemu. Jeden známý si koupil něco podobného a když uprostřed vyjížďky začal něco štelovat, tak jsem zjistil, že takováto kola mají dokonce kliky (to, co spojuje "talíř" s pedály) - ano - z plastu. Jakž takž slušné MTB seženete zhruba od 10 000 Kč, ale ani v této kategorii nekupujte v supermarketu. Klidně to totiž může být úplně stejný šmejd, akorát brutálně předražený.

2. Nevěřte nálepkám
Pokud tedy dojdete k poznání, že je lepší nakupovat u specializovaného prodejce, stále ještě nemáte vyhráno. Stejně jako každé jiné zboží se i kola snaží zaujmout "obalem", a je proto chybou kupovat kolo jen podle toho, jak se vám líbí nebo jak vám ladí k novým trenclím. Obecně se dá říci, že se dá důvěřovat americkým značkám (GT, Trek, Specialized, Mongoose a řada dalších), ale v nižších cenových kategoriích nezřídka platí, že seženete o něco více muziky za méně peněz z produkce některého z domácích výrobců (namátkou třeba Superior, RB, nebo slovenská Dema).

3. Nešilte z karbonu
V současnosti je u kol velmi polulární a nyní i vcelku dostupný karbon. Má řadu výhod, ale není univerzálně nejlepší. Když nebudete šetřit, tak za zhruba stejnou cenu seženete i vynikající hliníkový rám, který se hmotností, tuhostí i dalšímy parametry dokáže v pohodě vyrovnat rámu karbonovému za podobnou cenu (tedy v rámci karbonu spíše ta nižší třída). Takže pokud vám prodejce bude za každou cenu tlačit o něco dražší karbonové kolo, raději sáhněte po tom levnějším hliníkovém. Neplatí to ale samozřejmě v případech různých akcí nebo posezónních slev, takže to neberte úplně doslovně.

4. Skládejte
Úplně nejlepším řešením pak je podle mé vlastní zkušenosti nechat si kolo postavit prakticky úplně stejným stylem jako třeba počítač. Vyberete si jednotlivé komponenty a v prodejně/servisu vám to odborně dají dohromady. Doporučuji nestavět si kolo vlastnoručně, protože jednak mají odbornou práci dělat odborníci, jednak to zvládnou s velmi vysokou pravděpodobností mnohem lépe než vy a v neposlední řadě taky platí, že pokud něco náhodou při sestavování poškodí technik, nestojí vás to ani korunu, zatímco pokud si něco roztřískáte neodborně sami, tak na reklamaci pochopitelně zapomeňte.

Nezanedbatelným kladem sestavovaného kola pak je skutečnost, že můžete na některých dílech ušetřit, a tím pádem si za to koupit jiné díly v lepší kvalitě. Ve výsledku tak bude vaše nové kolo o to víc "na míru" za prakticky stejnou cenu. Pokud budete chtít něco vyměnit u některého z hotových modelů, něco vám sice případně odečtou a něco zase přičtou, ale ve výsledku se tím stejně akorát zvýší zisk prodejce.

5. Roztočte to
A na čem tedy šetřit a u čeho si naopak připlatit? Obecně zastávám názor podepřený osobní empirií, že se vyplatí investovat do věcí, které se točí. Protože pokud se na kole něco točí špatně, tak kolo zkrátka jede špatně. Pokud ale kolo jede jako po másle, pak věřte, že vám bude víceméně jedno, jesli pod sebou máte sedlo od Fi:ziku, Selle Italia nebo obyčejné noname sedlo za pár stovek. Proto si připlaťte spíše za takové "nesmysly" jako jsou střed, náboje, ložiska, ráfky nebo pláště.

Na pláště obzvláště pozor - rozhodně totiž neplatí, že pokud budete mít vzorek jako buldozer, tak že se vaše MTB stane postrachem hor. Spíše naopak, kola se budou odvalovat líně a vy se pěkně nadřete. Nepředpokládám tedy, že by někdo chtěl kolo na extrémní downhill. Osobně doporučuji univerzální či spíše i lehce do rychlosti hozené pláště - většina lidí jezdí stejně po víceméně zpevněných površích za sucha a pokud vám to někdy v nějakém prudším nezpevněném výjedu proklouzne, no bóže, tak to ten kousek vytlačíte. Při "běžné" jízdě ale rychlost svých plášťů rozhodně oceníte.

Ušetřit naopak můžete třeba na přehazovačkách. Zní to asi dost paradoxně, ale je to tak. Pro běžného cyklistu je naprosto irelevantní, jestli má na svém kole přesmykač Shimano Deore nebo XT. Při správné údržbě fungují pro takového jezdce oba systémy "stejně" - spolehlivě přehazují. A pokud někdy Deore nazafunguje tak, jak by zapracovalo XT, tak je to takovému cyklistovi opět srdečně jedno, protože je na vyjížďce a ne na závodě Trans Rockies.

Jako takový "odstrašující" případ vždy uvádím jednoho známého, který si po sezóně koupil kdesi ve slevě krásnou Meridu za 14 tisíc a navíc ještě "celou v ikstéčku". Docela podezřelá cena pak začala vycházet najevo záhy - kolo bylo vcelku těžké, přední odpružená vidlice nestála za nic a ještě mu cosi lupalo ve středu i v době, kdy už mělo být kolo řádně zajeté a všechno si už mělo sednout.

Tož pro dnešek teda asi tak.