Čtvrtý letošní MTB týden v Beskydech je bohužel za mnou a pomalu se blíží i konec celé sezóny. Což mimo jiné znamená, že sem zase budu psát s nějakou rozumnou pravidelností. Tak jako tak, nevím kolik jsem za celý týden najezdil.
Asi dva týdny před odjezdem mi totiž zase jednou vychcípal cyklocomputer a navíc se začal zodpovědně rozpadat na prvočinitele, takže je zase v reklamaci. Až si nějaké podobné zařízení budu kupovat v budoucnu zvolím úplně ten nejlevnější model, protože když už nic, tak výškoměr mi je ve výsledku stejně k ničemu, protože je potřeba ho kalibrovat pokaždé, když se změní tlak, tedy neustále, a tep mi změří, když mě budou po nějakém náročnějším výjezdu oživovat.
Vzhledem k tomu, že to ale v Beskydech mám už trochu najeté, tak bych celkový objem najetých kilometrů odhadoval na nějakých 600, což je tedy ta spodní hranice odhadu. Celkově jsem tak letos už dostal přes 3500 km a pokud se nestane něco neočekávaného, čtyřtisícovka mě letos nemine.
Jezdilo se dobře, protože počasí vyšlo opět dokonale. Prakticky celý týden bylo slunečno, ale teploty byly už spíše podzimní, takže to člověku dobře šlapalo a nebyl celý zlitý potem, sotva se vyškrábal do sedla. Nechci si ani představit, jaké vichřice, lijáky a povodně mě čekají příští rok - to letošní štěstí na počasí se zkrátka musí někdy kompenzovat. Čistě jen ze statistického hlediska.
Původně jsem si říkal, že se nebudu pouštět do nějakých divočin, ostatně v tuhle dobu nikdy nevíte, kdy se najednou setmí, kdy zaprší nebo kdy začně mrznout. Nakonec jsem ale neodolal a dal si dvě nebo tři vyjížďky přes 100 km a rozhodně jsem nelitoval.
Vymetl jsem i pár z tradičních beskuydských kopců a mimo jiné jsem si uvědomil, že výjezd na Prašivou patří rozhodně k tomu nejtěžšímu, co můžete v Beskydech na kole zakusit. Prašivá není vysoká a stoupání má jen zhruba 3 kilometry, ale ve skutečnosti je docela krpál, který fakt dá zabrat. prakticky tam není moc kde si odpočinout a když shodíte vepředu řetěz na malou placku je to cesta do pekel - zacyklíte se tím v podstatě na místě a začne to hrubě snižovat morál. Na tenhle kopec se příští sezónu ještě zaměřím.
K méně příjemným věcem se pak řadí zjištění, že letos na jaře fungl nový plášť na zadním kole je na odpis, protože je úplně sjetý a letošní drcení se už začíná projevovat i na celkovém stavu kola. Jezdí pořád skvěle, kolečko moje milované, ale už v něm začíná tu něco lupat, onde zase něco cvakat a semtam i něco skřípne.
Na druhou stranu, po šesti odkrosených sezónách na to už má plné právo. A ani pokud by se mi podařilo si na jaře koupit nový stroj (težko říct, jak na tom budu "časově"), do šrotu to staré rozhodně nepůjde. Službu mi až dosud dělalo vynikající a zaslouží si důstojný důchod.
Přetahování lanem je jednou z nejstarších sportovních disciplín a dokonce byla v počátcích novodobé éry chvíli i na programu Olympijských her. Přetahování několika málo chlapů na každé straně je ale slabota.
Příspěvky
